VÝROČNÍ OHNĚ

Pálení hranice dříví k určitým dnům v kalendáři: v tradiční kultuře to byl svátek sv. Filipa a Jakuba (30. 4.)  a sv. Jana Křtitele (24. 6.).  

Pálení čarodějnic

30. dubna je i v současné době živým obyčejem na mnoha místech ČR. Je zvykem spalovat na hranici (má podobu kupy dříví nebo je postavena z  polen do kónického tvaru) slaměnou figuru čarodějnice, někde také házet do výšky březová košťata napuštěná smolou, dehtem. Iniciátorem obyčeje byla hlavně mládež, dnes jsou to často místní organizace. Obyčej je příležitostí k společnému posezení mládeže, rodiny s dětmi u ohně s občerstvením.

Svatojánská noc

Doba slunovratu – slunce na své dráze oblohou dosahuje obratníku Raka a začíná se vracet k rovníku. Nastává léto, čas plodnosti a úrody. V pohanských dobách lidé věřili, že toho dne slunce ztrácí svou moc a klesá. Lidé se tedy snažili slunci pomoci, protože bylo důležité pro jejich život. Zapalovali ohně a doufali, že ho jas plamenů povzbudí. Také věřili, že v tuto magickou noc ožívají tajemné síly a země vydává své poklady. Poklady se daly najít v rozestupujících se skalách nebo lesních temnotách pod zlatě zářícím kapradím. Šťáva z tohoto kapradí byla kouzelná. Kdo se jí pomazal, stal se neviditelným, a ještě porozuměl řeči zvířat. U starých Slovanů nastal čas vlády bohyně léta, úrody, sytosti a hojnosti- krásné Živy. Svou charakteristiku mají svatojánské ohně. Ohně připravovalo většinou mladí lidé. Nejdříve donesli z lesa vysokou jedli, které oloupali kmen, a vztyčili ji na kopci. Vršek ozdobili věnci pletenými z devatera kvítí a červenými pentlemi. Pod jedli narovnali chrastí, prokládané zeleným chvojím. Pak tančili kolem ohně, zpívali a hráli různé hry. Dívky například prohazovaly plameny věnečky a chlapci je na druhé straně chytali. Nebo se na sebe skrz věnce dívali, aby si byli věrni a ve dvojicích skákali přes oheň, aby po celý příští rok nedostali zimnici. Jak vysoko skočili, tak vysoký len vyrostl na polích. V dávných dobách bylo také zvykem zapalovat košťata a stará dřevěná kola od vozů potřená smůlou. Žhnoucí pometla vzlétala vysoko k nočnímu nebi a kola se valila ze svahů jako symbol padajícího slunce.