KALENDÁŘNÍ OBYČEJE

Kalendářní obyčej, také označení festivity, je obecné označení pro svátek, slavnost nebo zábavu, díky které se daný den vyčleňuje z každodenní rutiny všedního života. Už v 19. století představovala festivita jedinečnou, periodicky se opakující nebo očekávanou událost, kterou si obyvatelé díky tradicím nárokovali a vítali ji jako součást vybočení z každodenního života, jako formu oddechu, osobního prožitku a gastronomického požitku. Byla charakteristická určitými typickými zvuky, barvami a další symbolikou. Prostorami pro realizaci festivit byly a jsou veřejné prostory.

Festivity jsou vázané na lidové obyčeje, rozsáhlou složku tradiční kultury. Patří sem projevy vázané na určitá data kalendáře (kalendářní obyčeje, nebo také výroční obyčeje), jednak na běh lidského života (rodinné obyčeje, obyčeje životního cyklu). Specifickou oblast tvoří obyčeje vázané na určité sociální skupiny (agrární obyčeje, vinohradnické obyčeje, řemeslnické obyčeje, obyčeje horníků, učňů a tovaryšů, studentů atd.). Zdroj.

www.lidovakultura.cz

NOVÝ ROK

SVÁTEK TŘÍ KRÁLŮ

OSTATKY

JARO, VELIKONOCE

MÁJOVÉ TRADICE

SVATODUŠNÍ SVÁTKY, LETNICE

VINOBRANÍ, ZARÁŽENÍ HORY

VÝROČÍ OHNĚ

POSVÍCENÍ, HODY

SKLIZŇOVÉ SLAVNOSTI

ADVENT

VÁNOCE